Kapitán Vašátko zemřel. Horác nad rakví na malém venkovském hřbitově vzpomíná na jejich první společný případ. Seznámili se před deseti lety ve venkovském penzionu, kam Horác přijel na pozvání bývalého kolegy ze studií Štěpána Nováka. Ten do penzionu pana Šimáčka, kam pravidelně jezdí, svolal svoje bývalé spolužáky z akademie. Od promoce uplynulo 25 let. Z pětice spolužáků zbyli tři: jeden je po smrti, další emigroval do USA. Eva přijela se svým druhým manželem Ondřejem, ale neklape jim to. Štěpán se věnuje abstraktní malbě, má na sebe velké nároky a pronásledují ho vnitřní běsi. Horác přežívá, jak to jen jde... Ukazuje se, že majitel penzionu Šimáček je amatérským malířem. Odborně vzdělané hosty nejvíc zaujme jeho obrázek, na kterém je měsíc s dýmkou. Ten se totiž svou až surreálnou atmosférou dost liší od ostatních realistických, naivních Šimáčkových obrazů. Když je Štěpán ráno nalezen u nedokončeného plátna zastřelený vlastním revolverem, dostává se k případu i pražský kriminalista Vašátko.